Držme se…

Posted on

Nojo, ale čeho, chtělo by se říct. Snad humoru a naděje.

V neděli na MDŽ jsem prohrabal šuplík v dílně, neboť jsem si vzpomněl, že když jsem v létě mořil a lakoval kytaru, kupoval jsem také nějaké respirátory. A ono jo. Zůstaly mi tady čtyři efefpé dvojky. Tak jsem je rozdal v rodině. K matce už jsem dneska radši šel s léky jen s respirátorem, co kdyby.

Nojo. To je právě ono. Co kdyby. Říkala mi, ty jsi v klidu. No, vypadám tak. To je fakt, my z médií jsme trochu otrlí.
Když jsem natáčel ve vězení, testoval mě tam před pár lety nenápadně tím, jak za mnou vždycky práskli katrem. Pak to z nich vylezlo, že prý leccos zvládnu. Ale občas mě to přemůže.

Třeba teď vpodvečer, ostré sluníčko do očí, začaly mě pálit, plný nos, nabobtnalé kočičky na větvích, klasika v předjaří. Ale ve mě hrklo, že jsem tu Wuchanskou bestii chytil.

Myslím, že na tom budeme podobně. Dal jsem si horké kakao, trochu jsem se zpotil, zas ve mě hrklo. Asi mě to fakt zmáhá.
Chce to panáka 😀